A brief history of excretion / Stručná historie vylučování / Eine kurze Geschichte der Ausscheidung
ENGLISH
It is a place of reconciliation with the world, a space for releasing used fuel rods, a stop that provides divine relief, an island of calm in the stormy sea of the hurried 21st-century civilization. We all use it without realizing how complex and sophisticated an invention we have inherited thanks to the ingenuity of others.
A brief history of excretion
The human species consumes food and therefore must inevitably excrete it. Research by English scientists confirmed the discovery of the oldest sewage systems and flush toilets in China. According to a study published in 2000, the Western Han dynasty (206 BC – 24 AD) enjoyed flush toilets as the first in the history of humankind. Archaeologists, among other things, uncovered a 210-meter-long stone tomb containing 30 rooms, including a bathroom, toilet, kitchen, and an ice-storage chamber.
However, other historians and archaeologists attribute the oldest systems to the Indians (around 2500 BC), Egyptians, and Romans. The Romans, though, were certainly the first civilization to make use of public toilets—remains of 2000-year-old latrines can still be found in Pompeii, Ostia, and even in Africa.
A breakthrough moment in the history of excretion came in 1596, when Sir John Harrington installed the first flushing device in his home in Kelston. This was a truly revolutionary* and innovative invention, which also intrigued Harrington’s close relative, Queen Elizabeth I. However, in conservative England it did not catch on and was instead adopted in France, where it spread further under the name Angrez.
For two centuries, this invention remained unchanged until, in 1775, Alexander Cummings invented and patented the water seal**, which was the first significant development in handling excrement after a long pause. Two years later, American Samuel Prosser patented the plunger closet, on which Joseph Bramah built and began to make use of flush toilets. From 1778 onwards, his toilets were put into practical operation, mostly on transoceanic steamships.
Another important milestone in fecal history came with the London Health Exhibition of 1884, where J.G. Jenning presented his one-piece flushing device, the Pedestal Vase, which, for the first time, included the toilet seat as an integral part—a feature still in use today. At that time, London had already had public toilets in operation for 32 years (since 1852), created by Samuel Peto (incidentally also the builder of Nelson’s Column at Trafalgar Square) and Henry Cole. In the first year of operation, over 50,000 leaflets were distributed informing citizens of the function of these facilities. Yet in the whole of London, only 82 people made use of them in that year.
Charles Neff and Robert Frame are considered the fathers of the modern flush toilet, whose design eventually became the standard in widespread use.
A bright future?
The development and modernization of toilets continues to this day. In 2005, the Japanese company Toto introduced the first toilet capable of playing MP3 music. This device could also lift the toilet seat automatically, and included a self-cleaning function after each use. Another Japanese company, Takagi, in 2007 began selling a new version of a portable toilet with a bidet and massage function, adjustable seat temperature, and the ability to self-clean and air-dry.
If the future of this planet depended on the quality of excretion, it would immediately seem brighter (and certainly much cleaner).
The toilet is an inseparable part of history. The culture of excretion tells us much about human civilization as a whole. A toilet is often the element that distinguishes an orderly society from a disorderly one. We cannot overlook the environmental impact of poor waste management. For example, in India alone, people release around 900 million liters of urine and 135 million kilograms of feces every single day. Yet only about 3% of the population has access to modern flush toilets.
Excretion has also inspired many artists, who, skillfully challenging social dogmas, broke taboos and enriched literature with an interesting, profoundly human theme. Gilles Corrozel described the toilet in the following verses:
Recess of great comfort
Whether it is situated
in the fields or in the city
Recess in which no one dare enter
Except for cleaning his stomach
Recess of great dignity
Last refuge of lost dignity
An invention above all others, a place of countless inspirations, a silent witness to human stories. Whether tiled, wooden, marble, or golden, the reason for its existence is trivially simple yet profoundly essential. Without toilets and functional sewerage, overpopulated humankind would soon drown in an ocean of its own excrement.
Yet unresolved waste management still causes many problems today, even in the Czech Republic. For instance, dumping feces from trains causes premature corrosion of their undercarriages—not to mention the decomposition of waste contaminating the fields along the tracks. Discharging excrement into the water system (despite water treatment) leads to massive die-offs of fish and other freshwater creatures. Added to this are problems with female contraceptives: hormones passing from women’s urine into fish, and from fish back into the food chain, can cause unexpected breast growth in unsuspecting fish lovers.
Another issue is the wasting of drinking water through flushing. In recent years, at least partial progress has been made with adjustable flush strength and water volume.
Thus, before the “civilized” world stands another great challenge—to provide sewerage for all who need it. If the East is ever to approach the West in terms of quality of life (or the South the North, if you will), it must be provided with proper sewage systems, without which no advanced society can function.
Allow me to soften this slightly moralizing conclusion with a quote from Jaroslav Hašek:
“Man would like to be a giant—and he is shit, my friend.”
Notes
* Harrington’s toilet resembled modern sanitary devices in that it had a tank with clean water and a bowl. Water was let into the bowl by a valve and jetted out from cleverly arranged channels to wash the entire surface. Waste did not lead into a sewer, but into a cesspit.
** This seal uses standing water to close the outlet of the bowl, preventing the escape of foul air from the sewer. Its design featured a sliding valve in the outlet above the water seal.
ČEŠTINA
Je místem smíření se světem, prostorem vypouštění využitých palivových článků, zastávkou poskytující božské uvolnění, ostrovem klidu uprostřed rozbouřeného moře uspěchané civilizace 21. století. Užíváme ho všichni a ani si neuvědomujeme, jak komplexní a složitý vynález jsme dík vynalézavosti jiných lidí zdědili.
Stručná historie vyměšování
Lidský druh přijímá a musí zákonitě i vyměšovat potravu. Výzkumy anglických vědců potvrdily nález nejstarších kanalizačních systémů a splachovacích toalet v Číně. Západní dynastie Han (206 př. n. l. – 24 n. l.) si dle studie publikované v roce 2000 užívala splachovacích toalet jako první v historii lidského společenství. Archeologové mimo jiné objevili přes 210 metrů dlouhou kamennou hrobku, ve které se nacházelo 30 pokojů, včetně koupelny, toalety, kuchyně a místnosti určené k uskladnění ledu. Nicméně jiní historici a archeologové připisují nejstarší systémy Indům (okolo 2500 př. n. l.), Egypťanům a Římanům. Ti však byli rozhodně první civilizací, která začala užívat veřejných záchodků, zbytky 2000 let starých toalet nalézáme v Pompejích, Ostatii, ale i v Africe. Přelomovým okamžikem v historii vyměšování je rok 1596. Sir John Harrington instaluje ve svém domě v Kelstonu první splachovací zařízení. Vynález veskrze přelomový* a novátorský, který zaujal i Harringtonovu blízkou příbuznou královnu Alžbětu I. Nicméně v konzervativní Anglii se neujal a přijat byl až ve Francii, kde se pod označením Angrez jeho užití dále šířilo. Po dvě století tento vynález nedozná změn, když v roce 1775 Alexandr Cummings vynalézá a patentuje vodní uzávěr** je to po dlouhé době jediná výrazná změna, k níž ve způsobech nakládání s exkrementy dochází. O dva roky později Američan Samuel Prosser patentuje pístový (plunžrový) klozet, na jehož základě Josef Bramah vyzkouší a začne využívat splachovacích záchodů, od roku 1778 se jeho toalety využívají v ostrém provozu, většinou na zaoceánských lodích parnících. Dalším důležitým mezníkem ve fekální historii se stala Londýnská zdravotnická výstava, roku 1884 tu J.G.Jenning uvedl své jednodílné splachovací zařízení Pedestal Vase (Váza na podstavci), jehož nedílnou součástí bylo i záchodové prkénko, které se používá dodnes. V Londýně byly tou dobou již 32 let v provozu, přesně od roku 1852, první veřejné záchody, díla autorů Samuela Petoa (mimochodem stavitele Nelsonova sloupu na Trafalgar Square) a Henryho Cola. V prvním roce provozu veřejných toalet bylo rozdáno přes 50 000 letáčků informujících obyvatelstvo, k čemu prostory slouží, přesto této jedinečné příležitosti za celý rok využilo v celém Londýně jen 82 lidí. Za otce moderních splachovacích záchodů jsou považováni Charles Neff a Robert Frame, jejichž splachovací záchod se stal standardně užívanou normou.
Světlá budoucnost?
K neustálému vývoji a modernizaci záchodů dochází i v současnosti, v roce 2005 uvedla japonská firma Toto na trh první toaletu se schopností přehrávat hudbu ve formátu MP3, výrobek mimo jiné i sám zvedá prkénko, standardem je samo čistící proces po každém použití. Jiná japonská firma – Takagi, začala v roce 2007 prodávat novou verzi přenosné toalety s bidetem a masážní funkcí, nastavitelnou teplotou sedacího prkénka a schopností samočištění a vysoušení vzduchem. Pokud by budoucnost této planety závisela na kvalitě vypouštění fekálií, ihned by se zdála být světlejší (a rozhodně i mnohem čistší).
Záchod je nedílnou součástí historie. Kultura vyměšování vypovídá mnohé o celé lidské civilizaci. Toaleta je často článkem, který odlišuje pořádkumilnou společnost od nepořádné. Nelze opomíjet ani vliv špatného nakládání s fekáliemi na životní prostředí. Například jen v Indii je lidmi vypuštěno okolo 900 milionů litrů moči a 135 milionů kilogramů fekálií za jeden den. Přitom k moderním – splachovacím záchodům tu má přístup pouze něco okolo 3 % populace.
Vyměšování se stalo námětem mnoha umělcům, kteří, zručně narážející na celospolečenská dogmata, nabourávali tabuizovaná témata a obohacovali tak literaturu o zajímavý, hluboce lidský prvek. Gilles Corrozel popsal toaletu následujícími verši:
Recess of great comfort Zákoutí skvělého komfortu
Whether it is situated Ať kdekoliv umístěné
in the fields or in the city V polích nebo ve městě
Recess in which no one dare enter Prostor, kterého se nebojí nikdo z nás
Except for cleaning his stomach S výjimkou pročištění žaludku
Recess of great dignity Poslední úkryt ztracené důstojnosti
Vynález nad jiné, místo mnoha inspirací, němý svědek lidských příběhů. Ať kachlíkové, dřevěné, z mramoru či zlata, důvod jejich existence je triviálně jednoduchý a zároveň bytostně klíčový. Bez záchodu a funkční kanalizace by se přemnožené lidstvo brzy utopilo v oceánech vlastních exkrementů. Nedořešené nakládání s fekáliemi a močí však i dnes způsobuje mnohé problémy nejen v České republice – např. vypouštění trusu z vlaků způsobuje předčasnou korozi jejich podvozků, nehledě na následný rozklad výkalů kontaminujících pole okolo kolejí. Vypouštění exkrementů do vodovodního systému (navzdory čištění vody) způsobuje masivní úhyn ryb a jiných sladkovodních živočichů. Nehledě na problémy s ženskou antikoncepcí, hormony přecházející z ženské moči do ryb a z nich pak zpět do potravního řetězce mohou způsobit, že milovníkovi ryb neplánovaně narostou ňadra. Dalším problémem je i plýtvání pitnou vodou splachováním, tomuto se daří v posledních letech alespoň částečně zabránit nastavitelnou silou a množstvím splachované vody.
Před “civilizovaným“ světem tak vyvstává další výzva - poskytnout kanalizaci všem, kteří ji potřebují. Pokud se má vůbec kdy co do kvality života Východ přiblížit Západu (Jih Severu chcete-li), musí mu být poskytnuta kvalitní kanalizace, bez níž se žádná vyspělá společnost neobejde. Dovolte mi tento lehce moralistní závěr zlehčit citátem Jaroslava Haška:
„Člověk by chtěl být gigantem – a je hovno, kamaráde.“
Poznámky
* Harringtonova toaleta se podobala dnešním hygienickým zařízením v tom, že měla nádržku s čistou vodou a mísu. Vodu do mísy vpouštěl ventil a tryskala z důmyslně rozmístěných kanálků, aby omyla celou plochu mísy. Odpad neústil do kanalizace, ale do žumpy.
** Tento uzávěr využívá stojící vodu na uzavření výpustu mísy, zabraňující úniku kalního vzduchu z kanalizace. Jeho design měl posuvný ventil ve výpustu mísy nad vodním uzávěrem.
DEUTSCH
Es ist ein Ort der Versöhnung mit der Welt, ein Raum zur Entladung verbrauchter Brennelemente, eine Station, die göttliche Erleichterung verschafft, eine Insel der Ruhe im stürmischen Meer der hastigen Zivilisation des 21. Jahrhunderts. Wir alle benutzen ihn, ohne uns bewusst zu machen, welch komplexe und raffinierte Erfindung wir dank der Erfindungsgabe anderer geerbt haben.
Kurze Geschichte der Ausscheidung
Die menschliche Spezies nimmt Nahrung auf und muss sie zwangsläufig auch ausscheiden. Untersuchungen englischer Wissenschaftler bestätigten den Fund der ältesten Kanalisationssysteme und Spültoiletten in China. Der westlichen Han-Dynastie (206 v. Chr. – 24 n. Chr.) stand laut einer im Jahr 2000 veröffentlichten Studie als erste in der Geschichte der Menschheit die Spültoilette zur Verfügung. Archäologen entdeckten unter anderem ein 210 Meter langes Steingrab mit 30 Räumen, darunter ein Bad, eine Toilette, eine Küche und einen Eisspeicher.
Andere Historiker und Archäologen schreiben die ältesten Systeme jedoch den Indern (um 2500 v. Chr.), Ägyptern und Römern zu. Die Römer waren mit Sicherheit die erste Zivilisation, die öffentliche Toiletten benutzte – Reste 2000 Jahre alter Latrinen finden sich in Pompeji, Ostia und sogar in Afrika.
Ein Wendepunkt in der Geschichte der Ausscheidung war das Jahr 1596: Sir John Harrington installierte in seinem Haus in Kelston die erste Spülvorrichtung. Eine geradezu bahnbrechende* und innovative Erfindung, die auch seine nahe Verwandte Königin Elisabeth I. beeindruckte. Im konservativen England konnte sie sich jedoch nicht durchsetzen, sondern wurde in Frankreich unter der Bezeichnung Angrez angenommen und weiterverbreitet.
Zwei Jahrhunderte blieb diese Erfindung unverändert, bis Alexander Cummings 1775 den Wasserverschluss** erfand und patentierte – die erste bedeutende Neuerung im Umgang mit Exkrementen nach langer Zeit. Zwei Jahre später patentierte der Amerikaner Samuel Prosser den Kolbenklosett (Plunger Closet), auf dessen Grundlage Joseph Bramah Spültoiletten baute und ab 1778 in praktischen Betrieb nahm – meist auf transozeanischen Dampfschiffen.
Ein weiterer wichtiger Meilenstein in der Fäkalgeschichte war die Londoner Hygieneschau von 1884, auf der J.G. Jenning sein einteiliges Spülgerät Pedestal Vase („Vase auf Sockel“) präsentierte, das erstmals auch den WC-Sitz als festen Bestandteil beinhaltete – bis heute gebräuchlich. In London existierten zu dieser Zeit bereits seit 32 Jahren (seit 1852) öffentliche Toiletten, geschaffen von Samuel Peto (übrigens auch Erbauer der Nelson-Säule am Trafalgar Square) und Henry Cole. Im ersten Betriebsjahr wurden über 50.000 Flugblätter verteilt, die die Bevölkerung über den Zweck der Anlagen informierten. Dennoch nutzten im gesamten London in diesem Jahr nur 82 Menschen diese einmalige Gelegenheit.
Als Väter der modernen Spültoilette gelten Charles Neff und Robert Frame, deren Konstruktion schließlich zum Standard wurde.
Glänzende Zukunft?
Die Entwicklung und Modernisierung der Toilette schreitet auch heute fort. Im Jahr 2005 brachte die japanische Firma Toto die erste Toilette auf den Markt, die MP3-Musik abspielen konnte. Dieses Gerät hob außerdem automatisch den WC-Sitz an und führte nach jeder Benutzung eine Selbstreinigung durch. Eine andere japanische Firma, Takagi, begann 2007 mit dem Verkauf einer neuen Version einer tragbaren Toilette mit Bidet- und Massagefunktion, einstellbarer Sitztemperatur sowie Selbstreinigungs- und Warmlufttrocknungsfunktion.
Wenn die Zukunft dieses Planeten von der Qualität der Ausscheidung abhinge, so erschiene sie sofort heller (und gewiss auch viel sauberer).
Die Toilette ist ein unverzichtbarer Bestandteil der Geschichte. Die Kultur der Ausscheidung sagt viel über die gesamte menschliche Zivilisation aus. Die Toilette ist oft jenes Element, das eine ordentliche Gesellschaft von einer unordentlichen unterscheidet. Auch die Auswirkungen unsachgemäßer Abfallentsorgung auf die Umwelt dürfen nicht übersehen werden. Allein in Indien etwa setzen Menschen täglich rund 900 Millionen Liter Urin und 135 Millionen Kilogramm Fäkalien frei. Dennoch haben nur etwa 3 % der Bevölkerung Zugang zu modernen Spültoiletten.
Die Ausscheidung wurde auch zum Thema vieler Künstler, die, geschickt gesellschaftliche Dogmen ansprechend, Tabus aufbrachen und die Literatur um ein interessantes, zutiefst menschliches Element bereicherten. Gilles Corrozel beschrieb die Toilette mit folgenden Versen:
Zuflucht des großen Trostes
Ob auf den Feldern oder in der Stadt
Zuflucht, in die keiner zu treten wagt
Außer um seinen Magen zu entleeren
Zuflucht der großen Würde
Letzte Heimstatt verlorener Würde
Eine Erfindung über alle anderen, ein Ort unzähliger Inspirationen, stummer Zeuge menschlicher Geschichten. Ob gekachelt, hölzern, aus Marmor oder Gold – der Grund ihrer Existenz ist trivial einfach und zugleich existenziell entscheidend. Ohne Toilette und funktionierende Kanalisation würde die überbevölkerte Menschheit bald in einem Ozean eigener Exkremente versinken.
Doch ungelöste Abwasserprobleme verursachen auch heute noch viele Schwierigkeiten, selbst in der Tschechischen Republik. So führt etwa das Ablassen von Fäkalien aus Zügen zu vorzeitiger Korrosion ihrer Fahrgestelle – ganz abgesehen von der Zersetzung der Ausscheidungen, die die Felder entlang der Gleise verunreinigt. Das Einleiten von Exkrementen in das Wassersystem (trotz Wasseraufbereitung) verursacht ein massenhaftes Sterben von Fischen und anderen Süßwasserlebewesen. Hinzu kommen Probleme mit weiblichen Verhütungsmitteln: Hormone aus dem weiblichen Urin gelangen in die Fische und über diese zurück in die Nahrungskette – was dazu führen kann, dass Fischliebhabern unerwartet Brüste wachsen.
Ein weiteres Problem ist die Verschwendung von Trinkwasser beim Spülen. In den letzten Jahren konnte diesem immerhin teilweise mit einstellbarer Spülstärke und Wassermenge entgegengewirkt werden.
Vor der „zivilisierten“ Welt steht somit eine weitere Herausforderung – allen Menschen, die es brauchen, Kanalisation zur Verfügung zu stellen. Soll sich der Osten jemals dem Westen in puncto Lebensqualität annähern (oder der Süden dem Norden, wenn man so will), so muss er mit einer hochwertigen Kanalisation versorgt werden – ohne sie kommt keine entwickelte Gesellschaft aus.
Erlauben Sie mir, diesen leicht moralisierenden Schluss mit einem Zitat von Jaroslav Hašek zu mildern:
„Der Mensch möchte ein Gigant sein – und ist ein Scheiß, Kamerad.“
Anmerkungen
* Harringtons Toilette ähnelte modernen Sanitäranlagen darin, dass sie einen Tank mit sauberem Wasser und eine Schüssel hatte. Das Wasser wurde durch ein Ventil eingelassen und aus raffiniert angeordneten Kanälen geleitet, um die gesamte Oberfläche der Schüssel zu spülen. Der Abfall führte nicht in die Kanalisation, sondern in eine Jauchegrube.
** Dieser Verschluss nutzt stehendes Wasser, um den Auslass der Schüssel zu verschließen und so das Entweichen fauler Gase aus der Kanalisation zu verhindern. Sein Design sah ein Schiebeventil im Auslass oberhalb des Wasserverschlusses vor.
Comments
Post a Comment
Thank you / Děkuji / Danke for the comments and your time spent with my art
in case of any further inquires or bussiness offers, contact me anywhere on my socials <3