Grandpa's blue favorite / Dědův modrej favorit / Opas blauer Favorit

ENGLISH

Grandpa’s Blue Favorit
For Milan K.

Scene One – Grey Seat

Grandpa straps a grey seat with a black belt to the front. Probably that’s why I’m still fascinated today by all those restraints for arms and legs—especially when strong men’s hands pin down my body with that protective rigging technique—so that, if I fall, those hands might save me, instead of me having to scratch myself out from under the seat like a four-year-old kid?

Scene Two – Grandpa’s Tool Bag

“This one’s a monkey wrench, that’s a Phillips, and that’s a Robertson…” Grandpa calls from the basement, right after he takes down his sacred bike—his sky-blue Favorit—from the hanger and pumps up the front tire in front of my eyes. Then he guides my fingers, holding them in his big hand, to the inflated tire: “That’s how hard it has to be, so you don’t ruin the rims.”

I love Grandpa. His big, strong hands, the way he keeps giving me advice and lecturing me, and those bushy grey eyebrows of his sticking out in all directions (mostly eastward).

Scene Three – Grandpa, Great-Grandpa, and Me at the Ohře River

“Sunday, half past five in the colony,” Great-Grandpa Pepa decides. The morning air bites cold against my face as Grandpa straps me back into the front seat and races with me through the plane-tree alley, past the train station, over the bridge, left toward the allotment garden colony—where Great-Grandpa is already waiting, showing me slimy pink worms in a tin can. “These are bait for pike, for eels, and for carp I’ve got bread.”

In the afternoon Grandpa leaves me with Grandma Anna. Even now I can still taste that carp flavor on my tongue, and the potatoes with bacon that stuffed my belly so gloriously before Grandma scrubbed the river muck off my body in the bath and lulled me to sleep with bedtime songs.

Scene Four – Swimming Pool

Litoměřice blazes in August. Once again we ride through the old little town, past the Konsum store, down over the tracks. The mighty Cathedral of St. Stephen waves at us as we rattle down Jarošova toward the viaduct. Right into Pobřežní, down to the swimming pool. Grandpa locks up the Favorit, and after letting me shoot down the slide a thousand times, he feeds me stinky lángos and watery popsicles, beats me at mini-golf and ping-pong, and after a proper dose of chlorine in the pool, it’s time again to launch the blue rocket from the ČSSR.
He swings himself onto the wide leather saddle and pedals us back to the prefab blocks.

Scene Five – May 2024

A decade runs through the tires, then another—and suddenly Grandpa is eighty-eight, and I’m closing in on forty. The bike lies unused, nearly forgotten, dusty and flat in the basement of the block. Grandpa’s kindness knows no bounds—and to him, it’s already far too old anyway. He makes one decisive mistake forever, one that seals the fate of his beautiful blue Favorit—he hands the bike over to me.
A manic, drunken poet grabs the old blue Favorit and tears through half of Prague in wild May 2024: from the Neboj Tunnel to Palmovka, along the Žižkov bike path and down to Braník, over Vyšehrad and Pankrác to Vršovice…
The bike, already broken and scratched, battered completely by all the nightly binges and crashes, meets its fate one early morning in Husinecká—and the shared story of its existence in the possession of the Königsmark and Härting families comes to an end. Someone steals it from a backyard—and the blue Favorit leaves this tale behind.

ČEŠTINA

Dědův modrej Favorit

Milanovi K.

Scéna první – Šedá sedačka

Děda nasazuje dopředu šedou sedačku s černym popruhem. Asi proto mě dodneška fascinujou restrikce okolo nohou i rukou, obzvlášť prováděný tak, že silný chlapský ruce znehybněj moje tělo, ochraňující, protektivní, defenzivní rigging technikou – aby mě, čtyřletýho haranta, při pádu snad zachránily před možností vyškrábat se sám zpod sedačky?

Scéna druhá – Dědova brašna s nářadím

„Tohle je francouzák a tohle křížovej šroubovák a tohle Robertson…“ zahlásí ve sklepě děda chvíli potom, co sundá svatý kolo – jeho blankytně modrej Favorit – ze zajištění a začne přede mnou dofukovat gumu předního kola. Navede pak moje prsty, drže je ve svý ruce na dohuštěný kolo: „Takhle to musí bejt tvrdý, aby sis nevodsral ráfky.“ Miluju dědu. Jeho silný velký ruce, to, jak mi furt radí a poučuje mě, i to, jak mu divně trčí našedlý křoví jeho vobočí do všech světovejch stran (předevšim na východ).

Scéna třetí – Dědeček, děda a já a Ohře

„V neděli v půl šestý v kolonii,“ rozhodne dědeček Pepa. Ráno studí do ksichtu, když mě zas jednou děda nasadí dopředu do sedačky a alejí vzrostlejch platanů, okolo nádraží, přes most a doleva ke kolonii zahrádkářů se mnou prodrandí v ústrety dědečkovi, kterej už čeká na zahrádce a ukáže mi pak v plechovce slizký růžový červy. „To je návnada na štiky. Na úhoře a na kapry mám chleba.“
Odpoledne mě děda přenechá babičce Anně. I dneska cejtim na jazyku to kapří pyžmo a brambory na slanině, co mi tak nádherně nacpaly břicho. Pak ze mě babička vydrhla ve vaně špínu od řeky a v posteli mě uložila k spánku, zpívajíc mi ukolébavky.

Scéna čtvrtá – Koupák

Litoměřice hořej srpnem. Zas jednou projedem starý město, okolo sámošky dolů přes koleje. Mocnej dóm katedrály sv. Štěpána nám zamává, když drkotavě padáme Jarošovou k viaduktu. Doprava Pobřežní až ke koupališti. Děda zamkne Favorita na zámek a když mě tisíckrát sveze na tobogánu, nakrmí smradlavejma langošema a vodnatejma nanukama, porazí mě v minigolfu, pinčesu a poctivě se oba vychlórujem, je zas čas znovu nastartovat modrou raketu z Československa.
Nasedne na to příšerně široký kožený sedlo a vyšlápne s náma nazpátek domů k panelákům.

Scéna pátá – Květen 2024

Dekáda proteče skrz gumy, pak druhá – a najednou je dědovi osmaosmdesát a mně táhne na čtyřicet. Kolo odpočívá nevyužitý, skoro zapomenutý, zaprášený a nedohuštěný ve sklepě paneláku. Dědova dobrota nezná mezí a taky je na něj přeci už moc starej - udělá zásadní chybu, která definitivně poznamená osud jeho modrýho krásnýho favorita - kolo mi přenechává.
 

Mánií opilej básník se modrýho starýho Favorita ujme a protrandá na něm v běsnícím květnu 2024 půlku Prahy. Od tunelu Neboj po brazilský ghetto zbohatlíků Palmovky, skrz cyklostezku Žižkova a na pivka do nádražky nádraží Braník, přes hřbitovy Vyšehradu a zaprášenost Pankráce dál do hipsterskejch Vršovic…

Favorit ~ kolo dědova života; porouchaný a poškrábaný, účastný nočních pijatik básníkových, mnohými pády pošramocený, když jednoho brzkýho rána na Husinecký dojde jeho osud a společná cesta ve vlastnictví rodiny Königsmarkovy a Härtingovy ke konci. Čórnul ho kdosi z vnitrobloku baráku a modrej Favorit opouští tenhle příběh...

DEUTSCH

Opas blauer Favorit

 Für Milan K.

Szene eins – Grauer Sitz

Opa schnallt vorne’n grauen Sitz mit schwarzem Gurt fest. Wahrscheinlich deswegen fasziniern mich bis heute die ganzen Einschränkungen um Beine und Arme – vor allem dann, wenn kräftige Männerhände meinen Körper festnageln, mit so’ner beschützenden Rigging-Technik – damit mich, so’n vierjähriger Bengel, beim Sturz vielleicht die Hände retten, statt dass ich mich selber unterm Sitz rauskratzen muss?

Szene zwei – Opas Werkzeugtasche

„Das hier is’n Franzose, das’n Kreuzschlitz, und das’n Robertson…“ ruft Opa im Keller, kurz nachdem er sein heiliges Rad – seinen himmelblauen Favorit – von der Halterung nimmt und vor meinen Augen den Vorderreifen aufpumpt. Dann führt er meine Finger, in seiner großen Hand haltend, an den aufgepumpten Reifen: „So hart muss dat sein, damit du dir nich die Felgen versaust.“

 Ich lieb den Opa. Seine großen kräftigen Hände, wie er mir ständig Ratschläge gibt und mich belehrt, und wie seine grauen Augenbrauenbuschen in alle Himmelsrichtungen abstehn (meistens nach Osten).

Szene drei – Opa, Großopa und ich an der Ohře

„Sonntag halb sechs in der Kolonie,“ entscheidet Großopa Pepa. Der Morgen zieht kalt ins Gesicht, als mich Opa wieder vorne in den Sitz setzt und mit mir durch die Allee voller Platanen brettert, am Bahnhof vorbei, über die Brücke, links rüber zur Kleingartenkolonie – wo Großopa schon wartet und mir in ner Blechdose glitschige rosafarbene Würmer zeigt. „Das hier is Köder für Hechte, für Aale, und für Karpfen hab ich Brot.“

 Am Nachmittag überlässt mich Opa der Oma Anna. Auch heute noch schmeck ich auf der Zunge dieses Karpfen-Aroma und die Kartoffeln mit Speck, die mir so herrlich den Bauch vollstopften, bevor Oma mir im Bad den Flussdreck vom Körper schrubbte und mich im Bett mit Schlafliedern einschläferte.

Szene vier – Schwimmbad

Litoměřice glüht im August. Schon wieder fahren wir durchs alte Städtchen, am Konsum vorbei, runter über die Gleise. Der mächtige Dom des hl. Stephan winkt uns zu, während wir ratternd die Jarošova zum Viadukt hinunterfallen. Rechts in die Pobřežní bis zum Schwimmbad. Opa schließt den Favorit mit’m Schloss an, und nachdem er mich tausendmal die Rutsche runtersausen lässt, füttert er mich mit stinkigen Langosch und wässrigen Eis am Stiel, besiegt mich im Minigolf, Pingpong, und nach ordentlich Chlor im Becken wird’s wieder Zeit, die blaue Rakete aus der ČSSR zu starten.

 Er schwingt sich auf den breiten Ledersattel und tritt mit uns zurück zu den Plattenbauten.

Szene fünf – Mai 2024

Ein Jahrzehnt läuft durch die Reifen, dann noch eins – und plötzlich is Opa achtundachtzig, und ich geh auf die Vierzig zu. Das Rad liegt ungenutzt, fast vergessen, verstaubt und platt im Keller vom Block. Opas Güte kennt keine Grenzen – und für ihn is es sowieso schon viel zu alt. Macht ’nen entscheidenden Fehler für immer, der endgültig das Schicksal von seinem blauen schönen Favorit versaut – das Rad überlässt er mir.“ 

 Ein manischer, besoffener Dichter schnappt sich den alten blauen Favorit und brettert damit im wilden Mai 2024 durch halb Prag: vom Tunnel Neboj bis nach Palmovka, durch den Žižkov-Radweg und runter nach Braník, über Vyšehrad und Pankrác nach Vršovice…

Das Rad, schon kaputt und verkratzt, nach all den nächtlichen Saufgelagen und Stürzen völlig ramponiert, trifft eines frühen Morgens in der Husinecká sein Schicksal – und die gemeinsame Geschichte seiner Existenz im Besitz der Familien Königsmark und Härting kommt zu Ende. Geklaut wird es von irgendwem aus’m Hinterhof – und der blaue Favorit verlässt diese Story.