Při procházce k našemu místu

---

ENGLISH

A Walk to Our Place
(ca. 2008)

by that steep rock
where you scraped your knee the very first time
at the spot where at twelve years old
we so loved to hurl snow grenades
into strange icy trenches
declared war on summer from there
thus became Winter’s henchmen
in the frozen line we then prepared for defense
against the Golden Riders

by that flat stone
it reminded you so much of the pebbles from Bois de Vincennes
there where you showed me how the French girls from Algiers kiss
slyly biting into the tongue

today I found only mud
grey
and a dying toad
whose legs unknown murderers bored with the lack of snow
had slashed leaving her to bleed into a puddle of murky water

it was I who had to step on her head
to free her from the agony of life

just as winter left
so did you
and in the end the toad too
and one day we all will

hopefully no one will have to step on our heads

---

ČEŠTINA

Báseň z roku cca. 2008

Při procházce k našemu místu

u té strmé skály

na které sis napoprvé odřela koleno

v místě odkud jsme ve dvanácti letech

děsně rádi házeli sněhové granáty

na cizí ledové zákopy

vyhlásili odtud válku létu

stali se tak nohsledy Zimy

v ledové linii se pak připravovali na obranu

proti Zlatavým jezdcům

u toho placatého kamene -

tolik ti připomínal oblázky od Bois de Vincennes

tam, kdes mi ukázala jak líbají Francouzky z Alžíru

lstivě koušou do jazyka

našel jsem dnes jen bláto

šeď

a umírající ropuchu

které neznámí vrazi znudění nedostatkem sněhu

pořezali nohy a nechali ji krvácet do kaluže kalné vody

 

byl jsem to já, kdo jí musel dupnout na hlavu

zbavit jí agonie života

                          

            tak jak odešla zima

                          odešlas Ty

        a nakonec odešla i žába

                          odejdeme jednou my všichni

 

snad nám nebudou muset dupat na hlavy

Jasně – tady máš německý překlad, se zachovaným volným veršem, bez dodané interpunkce a s podobným řádkováním jako v originálu:

---

DEUTSCH

Ein Spaziergang zu unserem Ort
(ca. 2008)

bei jenem steilen Felsen
an dem du dir zum ersten Mal das Knie aufgeschlagen hast
an der Stelle wo wir mit zwölf Jahren
so gern Schneegeschosse warfen
in fremde eisige Schützengräben
von dort dem Sommer den Krieg erklärten
so zu Handlangern des Winters wurden
in der gefrorenen Linie uns dann zur Verteidigung rüsteten
gegen die Goldenen Reiter

bei jenem flachen Stein
er erinnerte dich so sehr an die Kiesel vom Bois de Vincennes
dort wo du mir gezeigt hast wie die Französinnen aus Algier küssen
hinterlistig in die Zunge beißen

heute fand ich dort nur Schlamm
Grau
und eine sterbende Kröte
deren Beine unbekannte Mörder gelangweilt vom Mangel an Schnee
aufgeschlitzt hatten und sie blutend zurückließen in einer Pfütze trüben Wassers

ich war es der ihr auf den Kopf treten musste
um sie von der Qual des Lebens zu befreien

so wie der Winter gegangen ist
so gingst auch du
und am Ende auch die Kröte
und eines Tages werden wir alle gehen

hoffentlich muss uns niemand auf die Köpfe treten

---